Co Zuzana ztratila?

Kdysi dávno jsem přelouskala pár dílů Letopisů Narnie (byť v nesprávném pořadí) a zaškatulkovala je jako „lacinou černoprdelnickou fantasy“. Mnohastránkový paperback si mě našel o několik let později v Levných knihách a já jsem si navzdory předsudkům svatou knihu odnesla domů. Člověk ve dvanácti bývá leckým, třeba zbytečně přemoudřelým dítětem. Proto ti černoprdelníci.

Zcela jistě je to zbytečné, přesto ale ve stručnosti nastíním děj Letopisů Narnie. Narnie je malá kouzelná země, jejímž stvořitelem je Aslan, mohutný mluvící lev. Do Narnie několikrát zavítají sourozenci Pevensieovi a jejich bratranec Eustace s kamarádkou Jill. Porazí Bílou čarodějnici, nastolí vládu právoplatného krále, plaví se na konec světa – zkrátka vykonají spoustu hrdinských skutků, ale nakonec se vždy vrátí do Anglie.

Aslan je Bůh a Bůh je Aslan. Když Aslan oznámí dětem, že brána do Narnie se pro ně navždy zavřela, Lucinka Pevensieová začne vzlykat:

„Jde o tebe. Tebe tam už nepotkáme. A jak budeme žít, když tě už neuvidíme?“
„Ale vy se mnou setkáte, moje milá,“ odpověděl Aslan.
„Jsi – jste tam také, pane?“ zeptal se Edmund.
„Ano, jsem,“ kývl Aslan. „Ale mám tam jiné jméno. Musíte se naučit znát mě pod mým tamním jménem. To byl hlavní důvod, proč jste přišli do Narnie: protože jste mě tady trochu poznali, budete mě teď lépe znát i doma.“

V závěrečném příběhu, Poslední bitvě, se ukáže, že Narnie byla jen Platónským stínem pravé Narnie, Aslanovy země, Božího ráje. V pravé Narnii se čtenář opět setká se svými hrdiny, jen Zuzana Pevensieová chybí. Petr říká, že Zuzana „už není přítelkyní Narnie.“ Zapomněla na Narnii, myslí si, že všechna dobrodružství byla jen dětskými hrami doma v Anglii. „Zuzana!“ ušklíbla se Jill. „Ta už se nezajímá o nic než punčochy a rtěnky a pozvání do společnosti. Odjakživa se nemohla dočkat, až bude dospělá.“ Lady Polly přitakává: „Celé roky ve škole promarnila tím, že si přála být taková, jaká je teď, a zbytek života promarní tím, že se bude pokoušet v tom věku zůstat.“

Skrze různé náznaky, kterých se mu dostane na posledních stránkách, čtenář vytuší, že Petr, Edmund, Lucinka, Eustace, Jill, Digory a Polly zahynuli při vlakovém neštěstí a Aslan je povolal do ráje. A co se stalo se Zuzanou? Měla být ztrátou rodiny potrestána? Dočká se spásy? To jsou otázky, které zvlášť mezi věřícími čtenáři vzbuzují zajímavé diskuse. Do debaty přispěli i mnozí literáti, známá je bizarní povídka Neila Gaimana The Problem of Susan, kde stará profesorka literatury, možná samotná Zuzana, poskytuje rozhovor mladé novinářce Grétě. Profesorka Hastingsová ztratila celou rodinu při železniční nehodě a to Grétu přivede k jejím oblíbeným dětským knihám a Zuzaně, o které si myslí, že musela provést něco strašného, jinak by jí nebyl odepřen přístup do ráje, zatímco všichni její blízcí stoupají výš a dál, do světa kouzel, vodopádů a radostí. Snad když bude Zuzana litovat nedostatku víry a Evina hříchu, možná se dočká odpuštění. Profesorka vypráví o svém životě po tragédii, a jak musela identifikovat těla.

„Pamatuji si, jak jsem se na ně dívala a myslela si „Co když se pletu a nakonec to není on?“ U mladšího bratra byla hlava oddělena od těla, víte. Bůh, co by mě potrestal za nošení nylonek a navštěvování večírků tím, že jsem musela projít školní jídelnou, mezi mouchami, abych identifikovala Eda, no… možná se baví až moc, nemyslíte? Jako kočka, když z chycené myši vydoluje tu poslední unci potěšení. Nebo gram potěšení, jak se teď asi říká. Já… nevím.“

J. K. Rowlingová obviňuje C. S. Lewise ze sexismu. „V jednom okamžiku je Zuzaně, té starší dívce, zapovězena Narnie, protože se začne zajímat o rtěnku. Víru ztratí prakticky proto, že našla sex. S tím mám dost velký problém.“ Nakonec je jedno, jestli byl Lewis sexista, nebo jestli závěr Letopisů jednoduše odflákl. Ale právě neukončený příběh Zuzany, který působí jako pěst na oko a budí tolik vášní (například tady), mě zvláštním způsobem zaujal a dovedl až k absurdně abstraktní otázce. Pokud se oprostím od víry v Boha, od veškeré náboženské symboliky a religionismu, kterými Letopisy doslova překypují, a Narnie bude jen a pouze pohádkovou zemí a Aslan nebude ničím jiným než moudrým mluvícím lvem, tak co Zuzana ztratila? Kus dítěte, který v sobě mnozí nesou dlouho do dospělosti? Přijala materialismus a opustila duchovní život?

Co Zuzana ztratila? Co někteří ztratili?

6 komentářů k “Co Zuzana ztratila?

  1. To je zajímavá úvaha. Klonila bych se k tomu, že Zuzana ztratila právě tu dětskost, tu bohatou fantazii, v okamžiku, kdy se začala zajímat o „dospělácké“ věci. I když, kdo ví, Lewis byl fakt dost nábožensky založený a ty rtěnky a punčochy mu asi fakt hodně vadily 🙂 Mě Narnie nikdy moc neoslovila… viděla jsem začátek jako seriál a Mluvícího koně (nevím přesně, jak se to jmenovalo) jsem dceři četla o prázdninách. Fascinovalo mě, jak moc jsou všichni ti špatní vykresleni jako muslimové (tmaví, turbany, poušť atd., atd) 🙂 Když jsem jí to měla začít číst podruhé, hodně jsem se ošívala… to je jiná, než můj Karel May 🙂 Ten také zdůrazňoval a snad i vyvyšoval křesťanství hlavního hrdiny, ale s respektem a nadhledem vůči druhému náboženství.
    Jo, díky za follow :-))

    1. Díky za komentář. 🙂 Já si myslím, že Zuzana mohla ztratit něco, co nedovedu popsat lépe než údiv nad zázraky života. Pokoru a úctu k zdánlivě banálním věcem – že slunce vyjde každé ráno, že ona sama existuje… Něco takového.
      Jinak souhlasím, že Letopisy Narnie jsou křesťanskou agitkou a že vymezování se oproti jiným náboženstvím je dost patrné. Na druhou stranu jsem schopná pohádkám leccos odpustit, a i když v Pekařově císaři lidé „zotročí“ něco tak velkolepého jako je Golem k pečení rohlíků pro chudé a do toho prozpěvují budovatelské písně, mám ten film ráda.

      1. Pekař… jo, toho mám taky navzdory všemu ráda. Mít všechno dohromady? To by se mi líbilo 🙂 To spíš to budovatelství těžko snáším u Pyšné princezny. Tam některé repliky odráží tu násilnost 50.let, nic moc.
        Prosím tě, nemám na tebe nikde e-mail a nemůžu ti tak poslat to heslo. Tak mi napiš na ten můj, dík.

  2. Ahoj. Myslím, že Lewis chtěl na nevysloveném příběhu Zuzany ukázat prostě jen to, že víry a spasení se člověk může vědomě zříct – a že je to škoda. Ty rtěnky a večírky jsou tam spíš na dokreslení, jako atribut, ne jako důraz. No, a jak křesťansky alegorickou Narnii upřímně věřícího Lewise komentuje (ať už v detailu, nebo jako celek) autorka nějaké čarodějnické ságy, to je podle mě úplně irelevantní.

    Je fajn, že přemýšlíš o světě kolem sebe v souvislostech. Jen tak dál.

    1. Lewis mluvil nepochybně o ztrátě víry v Boha, já jsem jenom zvláštně přemýšlela o tom, že když příběh vytrhnu z kontextu křesťanské víry, tak Zuzana bude pořád něco ztrácet. Myslím si totiž, že něco ztrácíme a nemůžu na to dost dobře ukázat prstem. Je to úplné přijmutí toho, co je, ztráta idejí, vzdání se snů… Nemusí to být nutně víra v Boha, ale na druhou stranu je to něco, co v ateistické společnosti víru jistým způsobem zastupuje. Nevím. Každopádně díky za komentář k mému blábolení. 🙂

      1. A jak se to jeví teď, s odstupem? Možná ještě aktuálnější (?), po tom všem, co vidíme ve světě kolem sebe… Myslím, že klíčové je tady právě spíš to „vzdání se“ něčeho, protože až poté následuje „ztráta“. A když jde o život, není cesty zpět… Podle mě nepsal Lewis Narnii jako agitku, ale jako alegorii, příběh o příběhu, kterým se vyznával ze svého nejhlubšího přesvědčení, aby se o ně podělil, srozumitelně je převyprávěl ostatním – takže hledat v ní jiné významy asi nikam nepovede. Ty narážky na islám (a možná nejen ten) jsou zřetelné, ale o to taky jde. Koneckonců i ten May se ve svých vymyšlených příbězích jednoznačně vymezuje – ne proti lidem, ale jako křesťan; a Lewis dělá vlastně totéž. Nežijeme v ateistické společnosti, každý z nás si – snad denně – vybírá, čeho se vzdá, a co si ponechá. Jak bude náš svět vypadat za pár let? A jak se na to připravíme?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *