(Ne)čtení

Kdysi jsem hodně četla. Nespoutaná čtenářka. Teď čtu zatraceně málo. Dost to souvisí s tím, že většinu času brejlím do tlustých učebnic, pak je jakýkoliv složitější text nad moje síly. Není to omluva, prostě se nechci namáhat, vydávám jen tu nejnutnější energii. Takový studijní bazální metabolismus. Ale na to, jak mizerná čtenářka momentálně jsem, nové knihy nakupuji velmi často, téměř výhradně ve svém oblíbeném knihkupectví Kosmas. Je to útulné místo přecpané knížkami, žádný hangár se stylově rozmístěnými regály. Pokaždé když jdu kolem, jakási neviditelná síla mě protáhne dveřmi a za půl hodiny jsem venku o nějakou tu stovku chudší, ale s knížkou v ruce. Naposledy to byla Smrt na úvěr od Célina. Přiřadila se k hromadě nepřečtených knížek, které jen čekají, až si jich někdo všimne. Den nepřečtených knih. Já bych potřebovala Půlrok nepřečtených knih.

Čtu málo. Ale chystám se to změnit. Do dvou dnů (ehm, tak ne) tady bude recenze románu Oblomov, do konce září napíšu minimálně o třech knížkách. Protože, u všech čertů, nečíst je zločin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *