Rande se Shakespearem

Dnes se mi přihodila jedna věc, maličkost, která pozvedla moji konstantně mizernou náladu. Něco jsem zařizovala a zbylo mi trochu času, tak jsem nazdařbůh vešla do nového knihkupectví s cizojazyčnou literaturou. Zálibně jsem si prohlížela regály s klasickou literaturou a přemýšlela, které knížky si odnesu domů, když za jednu chtějí pouhých 83 korun českých. (Volba nakonec padla na Dubliňany od Joyce, Paní Dallowayovou od Woolfové a Tajnou zahradu od Hodgsonové-Burnettové.) U pokladny jsem paní prodavačce pochválila výběr i ceny, a pak mi zrak sklouzl doleva, k policím s lékařskou literaturou. Byla jsem jak dítě v hračkářství. Víte, jak jsou ty zahraniční učebnice úžasné? Naštěstí jsem s sebou neměla moc velký obnos, ale to mě neodradilo od toho, abych si naplánovala, které bichle si koupím (určitě tu monstrózní internu se čtyřmi tisíci stránek).

No a uprostřed mého obdivného óchání se paní zeptala, jestli bych neměla, když jsem fanda do klasické literatury, zájem o vstupenku na přednášku prof. Hilského. No to si pište, že bych zájem měla! Pravda, se Shakespearem si zrovna netykám, ale práci prof. Hilského upřímně obdivuji. Tak jsem se zapsala na seznam účastníků a najednou koukám, že nad mým jménem je povědomým rukopisem cosi načmáráno. Ha, můj třídní z gymplu! Takový „roztržitý profesor“, povídala paní. Svět je malej. A naše město, to je jen větší vesnice.

Sice jsem si, věrna své pesimistické nátuře, říkala, že mi do toho jako na potvoru vleze nějaká přednáška ve škole, vždyť jsem si rozvrh zaplácala spoustou volitelných předmětů, ale ukázalo se, že ono odpoledne je můj diář křišťálově čistý, a nic tedy nebrání tomu, abych se šla humanitně vzdělávat. Třikrát hurá, bude rande se Shakespearem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *